Město zasvěcené pivu a spoluobčanu Hliníkovi přivítalo poslední zářijovou sobotu již 4.ročník závodu na horských kolech – Humpolecká 50. Kluci z pořadatelského týmu Equipe sans limites letos překopali základy původní trati a vznikla nová, hravější, spravedlivější a hlavně o parník těžší trať, vedená z drtivé části po lesních a polních cestách. I zázemí závodu se přesunulo, z přírodního prostředí hráze rybníka Dvorák do areálu házenkářského hřiště u místní ZŠ.

Z týmu od nás na to kluci prdí, takže účastnický prapor za Kola Ledeč vezu sám, v depu potkávám Frantu Tichýho, Jirku Beránka - po nemoci opět návrat do sedla, forma s otazníkem. Při prezentaci pak bezpočet Vystrkováků - od mladých „pušek“ z rodu Prokůpků přes Koubečka až po ostřílené pistolníky jako Pepa Svoboda, Víťa Prokůpek či Pepa Čech, za Humpolecké četné obsazení týmu Amcykl či borci z pořadatelského Equipu. Z favoritů na originální trofej v depu zahlídnu Jindru Procházku ze Světlý či oba kluky Vítů (pravidelně trhaj kořeny na Vilémovické 120), nehledě na smečku vlčáků z Pelhřimova od Valenty či z jihlavského Uniqa týmu. Startu eliťáků předchází četné dětské závody, starší osazenstvo se řadí na startovní čáru až k poledni, posílám tam teda sváču, beru krátkej – krátkej a jdem s Berym projet první úsek nové trati. Docela valíme bulvy, co si kluci vymysleli, vejšlap až úplně nahoru na Orlík, těsně pod vrcholem rozhodně něco mezi „kašparem“ a chůzí, tak tady budem teda drtit jehličí mezi zubama.

Za čtvrt celá, řadíme to na lajnu, Libor Voplakalů dává poslední instrukce, kolega to odpálí a už to valíme městem. Po startu zaváděcí a zároveň propagační smyčka městem proložená sjezdem schodů na dolním námku, tradičně trochu zachrním, takže si to musím horko-těžko sjíždět. Čelo je dávno v loji, po zaváděcí pasáži ve městě docvakávám Koubečka, prohodí něco ve smyslu že se vepředu snad úplně zbláznili, při pohledu na jejich mizející chvost mu dávám za pravdu. Nájezd do stoupání na Orlík, po asfaltu se chvíli celkem obstojně probíjím, ale odbočka na lesní pěšinu a je po ptákách – přede mnou junior od Valenty a další borec, předjet není kde. Těžkej výjezd dávám s nima, v závěru kopce je sice skáču, ale je mi to plat prtný – v nejprudší pasáži se to sekne a šlapem po svých, zatímco typové v popředí letí pryč. Přede mnou na dohled Bery, přes kořeny v lese sem ale tragickej, dole už je o vesmír vepředu. Stíhačka po širokých cestách, založím tam pilu, funění borců za mnou utichá a najednou koukám, že jsem sám, bohužel opět ve vakuu mezi skupinama. Dopředu mi chybí pár šlápnutí, když už se plácám po ramenou že je mám, přijde sjezd a těch posledních pár metrů roste geometrickou řadou. Docvakává si mě brodský Michal Běhounek, drtíme to hodně přes 30km/h, tepy i po rovině přes 170, snaha trochu upustit páru je marná, odfrknout si můžem asi až v cíli. Výjezdy mi voní (zatím) trochu víc, Michal je zas silnější směrem dolů, kde se s tím teda nematlá. Rychlý pasáže střídaj technický kořeny, při nájezdu na lávku v lese to Michal složí na zem, po chvilce sbírání už to valíme dál. Trasa se napojuje na XTeráckou, chvíli proti směru, chvíli po, proložená vlastníma úsekama po singltracích v lese. Snažím se zabřednout hovor, ale marně, jsem odbyt slovy „ nemysli a šlapej“, tak tedy konám – v dalším kopci za to beru, hned se to trhá, nad Humpolec luxózní technická pasáž „ve štolách“, z lesa si dovážím slušnej náskok, ovšem zoufalym způsobem o něj přicházím – v zápalu přeletím odbočku na hravej singláč, chvíli bloudím, otáčím to a až když vidím Michala na správný trase, tak se chytám. Sjezd z Orlíku, podél rybníka, přes lávku a už sme pod školou a v cíli první rundy. Posílám tam pytlíčkovej gel od Penca (účinnej, ale balení teda tragicky nepraktický) - zašvihanej sem od něj jak jetel, po průjezdu městem zakousnu ještě kus tyčky. Zdravím Koubečka a Toma Voplakala v protisměru, na víc už nejni čas – zase nájezd do stoupání na Orlík. Peru to z dvojky, čekám, že Michal odpadne a já ho tam obložím, ale sem rád, že visím už na začátku kopce, no potěš teda. V nejprudší pasáži jdu i přesto přes něj, on to bere boční chicken-way, ve sjezdu lesem dolů mohutně fandící skupinka vytváří atmosféřičku jak na svěťáku, zatímco tam lítám od stromu ke stromu. Dole založit pilu, průjezd přepadem rybníka, ale Michal se drží jak hovno košile a jde ještě na špic. Drápnu se ho, tempo takový, že není šance pomalu ani vystřídat, občas mi za zatáčkou nastoupí, ale zatím to chytám na pohodičku. Protisměr XTerácký trasy, sjezd mezi kořenama a kamenama, Michal to tam posílá jak na asfaltu, pouštím to za ním a každou chvíli čekám notoricky známý ufouknutí a zaplavání. Zaplať šmoula obutí drží, na chvíli ho vystřídám, nájezd do táhlýho kopce, nechává tam pilu a jde zase přese mě – háknu ho, na těžkej moral to lámu za ním, ale pomalu odjíždí. Křeče ve stehnech, připadám si jak pojízdná mlíkárna, už si myslím, že jsem pasé jak kalhoty do zvonů, ale na rovině ho nechápu jak stahuju. Kořeny jsou tady, hned ho docvakávám, technickej přejezd lávky dáváme oba cajkózně. Koukám po tachometru, už moc nezbejvá, borec na trati nám hlásí dvě minuty náskok a půl minutu na typa před náma – opět jak politý živou vodou. Párkrát to protočíme a hele ho – před náma se objevuje Bery – luxusně si povodil první kolo, teďka už mu to ale přestává pomalu chutnat, stačí prohodit jenom něco „kde se tady kluci berete“ a mizí za náma. Hned na asfaltu Michala trochu zkusim, ale ve sjezdu už je zase za mnou, pomalu začínám mít myšlenky na špurt, ale to je zásadní chyba. V rychlým technickým úseku v lese mi plíživě po pikometrech odjíždí, až jsou z toho nakonec metry. Ani za nic ho najednou nemůžu sjet, ve výjezdu před štolama si připadám, že snad couvám, jak už to lámu přes závit, nějak to tam přeplácám, dolů už dávám bacha, abych singláč nepřejel, po výjezdu z lesa je už ale Michal v ptdachu. Mám po spurtu, dolů k rybníku na sichr, přes lávku a nájezd do cílový rovinky, ještě jump přes retardér a „pojď sem kam jdeš“, cíl je tady.

Čas 2:14:42 a uzavírám top 10 - předstartovní cíl splněnej, s průběhem hlavně druhýho kola ale už moc ne, na víc dneska nebylo, ke konci už to byla trága i v obyčejně oblíbených kopcích. Vítězí přesvědčivě Honza Písař v čase 2:0105, druhý osamoceně Šimon Vítů a o třetí místo učebnicový spurt mezi Honzou Mikoláškem a Pepou Vítů, první jmenovaný ze souboje vyšel lépe. Podium uzavírá světelský Jindra Procházka. 12. nakonec přijíždí Bery, který toho má teda plný trenýrky, do elitní dvacítky se ještě vměstná na 16. místě Luboš Novák a 18. z Vystrkováků nejlepší Jirka Koten alias Koubeček. Za pořadatelský tým držel nejvýše prapor Tomáš Voplakalů na 24. fleku. Smůlu si tentokrát vybral Víťa Prokůpek, jenž řešil defekt, Franta Tichý se potkal se stejným problémem, avšak taktika „jet na vostro“ ho donutila vyřešit to pouze běžeckou vložkou a DNF hodnocením v cíli. Ani to mu ale nezabránilo v obhajobě vítězství v celosezónním klání o pohár Triatleta Humpolecka.

V cíli luxusní občerstvení proložené jak jinak než humpoleckým chmelomokem (v mým případě bohužel bezvoltážním), potlesk pro borce a borkyně, kteří si to na trati povodili nejlépe a závěrem poděkování klukům pořadatelským za epesní atmosféru a organizaci, která tady vždy panovala. Tak za rok naviděnou ;-)

Martin Knytl, 30. 9. 2015